Katka Pokorná: AIESEC by měl více spolupracovat i s Alumni staršími 35 let

Katka Pokorná v roli business kouče a konzultanta pomáhá rozvíjet lidi a posouvat podnikání ostatních dále. Zaměřuje se především na oblast přesvědčivé komunikace a baví ji měnit klasický prodej v zajímavou story. Zároveň se podílí na rozvíjení portálu "Návod na život" určený pro středoškoláky a vysokoškoláky. Zkušenosti čerpá ze svého působení v Ogilvy, spolupráce s Evženem Cekotou, ale také z pětiletého působení v AIESEC.

Společně jsme se bavili především o významu propojení současného AIESEC a Alumni komunity a o jejím rozhodnutí podpořit aktuálně probíhající přípravy oslav 50. výročí AIESEC v České republice.

Katka Pokorná
Jak moc jsi ve spojení s AIESEC a proč?

AIESEC je pro mě pořád srdcová záležitost! Během těch 3 let, co jsem byla v Ogilvy jsem ještě jezdila dělat různé tréninky v Ostravě, také občas v Praze.  Poté když se mi narodily děti, tak už to tak nešlo, ale pak jsem se k tomu vrátila, když bylo mladšímu 1,5 roku. Já nejsem ten typ Alumni, co se tady bude „rvát“, vždy se snažím říct: tohle umím – buďto to využijete anebo ne. Já sama vím, jak jsme si cenili Alumni – když nás naučili něco, co uměli nebo nám pomohli zvládnout ten přechod ze školy do života. Je dobré se již během aktivního působení v AIESEC bavit s lidmi, kteří jsou Alumni. A zapojení mi dává smysl.

Myslíš, že propojení Alumni a současných členů AIESEC je důležité?

Myslím, že pro AIESEC to důležité a hodnotné je, pokud budou komunikovat s Alumni, kteří jim mají co říct, něco doopravdy umí,  a jsou v tom dobří. Jen musí být AIESEC dostatečně konkrétní ve svých požadavcích. Vadí mi, když někdy nedopadá dobře komunikace ze strany AIESEC, když se odmlčí na dlouhou dobu, není to dostatečně profesionální, apod.  Když busy člověk dává svůj volný čas zadarmo, očekává jistou úroveň.

Také si myslím, že často zbytečně moc„recyklují“ čerstvé Alumni, kteří jsou těsně po škole a nemají tolik zkušeností a potřebný odstup. Proč nevyužívat lidi, kterým je 35, 40+ Vím, že těch kontaktů není moc, a proto je důležité i to 50. výročí, které se chystá. Je hodně Alumni se zajímavou kariérou a příběhem, kteří nejsou tak mediálně známí jako jiní a přitom by mohli být pro AIESEC užitečnější, tím co umí a dokáží předat.

Nemyslím si, že každý Alumni by měl být zapojený, jenom ti, kterým to dává smysl. Mně osobně to dává smysl, protože vím, jak obrovsky právě Alumni, ovlivnili můj život i kariéru.

My o tobě víme, že ses rozhodla přiložit pomocnou ruku k dílu zvanému „Oslava 50. výročí AIESEC ČR“. Co tě k tomu vedlo?

V podstatě mám dva důvody. Za prvé tam jednoduše chci jít! Bude to jako jeden obrovský  sraz po škole. Jsou argumenty že s těmi, se kterými se chci vidět, s těmi se vídám běžně. Ale stejně – i kdyby to bylo 10 lidí, tak chci vidět i ty další, co jsem neviděla několik let! Beru to prostě jako sraz po letech s různými generacemi. A druhý důvod je – proč se nepotkat i s lidmi, o kterých jsme možná slyšeli, možná ne? 50 let je půl století, takže je to přelomové a je velká šance, že mnoha lidem to bude stát za to přijít. Alumni dělají většinou zajímavé věci a to je skvělá šance se propojit. Není to o tom na místě udělat business, ale minimálně o sobě vědět.

Důvod, proč jsem se rozhodla pomoct AIESECářům s nějakými částmi organizace je, že věřím, že když chceš, aby lidé něco dělali a někam šli, tak tam běž jako první. Chci tam přitáhnout víc lidí.

 S čím konkrétně organizačnímu týmu pomáháte?

Na začátku jsem OC tým naučila pár technik a základ k tomu , jak přesvědčivě komunikovat – jak nezahlcovat lidi přehnanými informacemi a poté jsme společně vyplodili obsah prvního emailu, který jste již všichni dostali. Teď je to o feedbacku jejich plánů na komunikaci a dolaďování další komunikace. No a s Karlem, jako velcí networkeři, pomáháme se zmíněným oslovováním Alumni a taky pomáháme při shánění partnerů. Dali jsme dohromady seznam Alumni, které známe a pracují u zajímavých společností, které by se mohli stát partnery akce. Nechceme dělat věci za ně, ale naučit je dělat věci chytře. Dáváme jim hlavně zpětnou vazbu, aby se to mohli naučit a dáváme nápady, jak akci vylepšit co se týče obsahu, tak aby z akce vytěžili maximum jak AIESECáři, tak i my Alumni.

Kači, na co se nejvíc těšíš, co se týká 50. výročí?

Nejvíc se těším na flashback – zažít znovu tu atmosféru, zavzpomínat, cítit se zase jako za dob studia a  potkat co nejvíc těch, které jsem už pár let neviděla. Ale i na ty, o kterých jsem zatím jen slyšela.

Ke konci rozhovoru na naši společnou snídani přichází také Hartoška (Hana Hartošová), která v závěru zahlásí: „A napiš tam, že tam všichni musí přijít, protože 100-ky se pravděpodobně nedožijeme!!!“

…a pikoška na závěr:  Katka je z těch, co to v životě neriskovali a vdala se za dalšího bývalého  AIESECáře 🙂

Jana Meniarová, 18. března 2016



Profesní zkušenosti

Nyní podle svých slov pomáhá jako freelancer lidem posouvat jejich podnikání a rozvíjet lidi samotné v roli business kouče a konzultanta, Zaměřuje se na oblast přesvědčivé komunikace. Baví ji měnit klasický způsob prodeje v zajímavou prodejní story. Jejími klienty jsou majitelé vlastních firem, start-upisté, frančízanti. Dopomáhá jí k tomu hlavně její zkušenost z Ogilvy, kam nastoupila po škole jako trainee. Během 2,5 roku měla možnost pracovat na značkách Dove, Mrož, Kozel, Mattel, na čem se naučila hodně o fungování reklamy.

Poté následovalo 5-leté období, které znamenalo intenzivní slaďování péče o 2 děti a práce jako OSVČ ve spolupráci s dalším AIESEC alumníkem Evženem Cekotou, od kterého, jak sama říká, se naučila nejvíc o komunikaci a prodeji tak, aby dával smysl.

Zároveň nadále rozvíjí platformu pro studenty s názvem "Návod na život", zaměřenou na středoškoláky a vysokoškoláky, která paradoxně nemá být návodem na život (www.navodnazivot.cz). Klíčovým mottem je „Žít život, který si budou chtít pamatovat“. Dělat věci, které s nimi rezonují, i když na začátku nemusí dávat smysl. Aby nežili sny někoho jiného, ale své (a to, aby se časem odrazilo na naší společnosti).